V horách žil jeden pastýř ovcí. Pásl už mnoho let, ale ještě nikdy nebyl na mši v kostele. Jednou se rozhodl, že nechá ovce chvíli samotné a půjde na mši. Vydal se tedy do kostela, ale musel přes velkou vodu. Tak hodil svůj kožich na hladinu, lehl si na něj a přeplaval přes vodu, neboť ho netrápil žádný hřích. Pak šel dál ke kostelu. Přišel do chrámu božího, ale uvnitř se v jednom koutě krčil také čert. Psal si tam na volskou kůži seznam lidí, kteří zhřešili tím, že se v kostele smáli nebo ohlíželi, jak je čert navedl. Ale nikdo z lidí ho neviděl, protože všichni už zhřešili; vidět ho mohl jen pastýř, protože byl bez hříchu.
Čert už měl popsanou celou kůži a neměl už kam psát další. Tak vzal roh kůže do zubů a chtěl ji natáhnout. Kůže se mu vysmekla a čert se praštil hlavou o zeď. Jak to pastýř viděl, neudržel se a musel se čertovi smát. Tak se na seznamu hned objevil také.
Když mše skončila, šel pastýř zpět za svým stádem. Přišel k té velké vodě, shodil kožich jako prve a chtěl na něm přeplavat. Kožich se s ním ale ponořil a milý pastýř se málem utopil. Sotva vylezl z vody, sedl si na břeh a pomyslel si:
"Dokud jsem byl jen se svými ovcemi, byl jsem bez hříchu. Ale jen jsem šel do kostela na mši, už je ze mě hříšník." Inu, divný je náš svět.
