Bylo jednou jedno děvčátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek - červenou čepičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená Karkulka. Jednoho dne poslala
maminka Karkulku za babičkou, aby jí zanesla dárky k narozeninám. Cesta k babiččině chaloupce vedla
hlubokým lesem a maminka Karkulce přikazovala: "Jdi rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj. A ne abys někde sešla z cesty, mohlo by se ti něco stát." Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Každou chvíli se zastavovala a odbíhala z cesty, aby natrhala pro babičku kytičku
lesních květů. V tom lese žil také
zlý vlk a ten začal Karkulku sledovat.
Brzy jí nadběhl, vynořil se před ní a ptal se: "Kam jdeš, Karkulko?" "K babičce," odpověděla Karkulka. "Nesují k narozeninám v košíku dárky. Má chaloupku tamhle za lesem." Jakmile to vlk uslyšel, odběhl, aby dorazil do babiččiny chaloupky dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře chaloupky a babička se zeptala: "Kdo je to?" "To jsem já, Karkulka, nesu ti v košíku dárky k narozeninám," odpověděl jí tenkým hláskem vlk. Babička si myslela, že je to opravdu Karkulka.
Pustila vlka do chaloupky
a ten ji spolkl. Potom
si nasadil na čumák babiččiny brýle.
Vlezl si do její postele a přikryl se.
Za chvíli zaklepala Karkulka a vešla dovnitř.
Podívala se na vlka v posteli a podivila se: "Babičko,
ty máš ale velké uši."
"To abych tě lépe slyšela," řekl vlk.
"Ty máš ale velké oči, babičko,"
podivila se zase Karkulka.
A vlk odpověděl:
"To abych tě lépe viděla."
"Ty máš ale velkou pusu, babičko," podivila se Karkulka
potřetí a vlk řekl:
"To abych tě mohl lépe sníst." Vlk otevřel svoji tlamu
a Karkulku spolkl. Potom si znovu vlezl do postele
a usnul. Zanedlouho šel kolem myslivec a uslyšel z okna
hlasité chrápání. Podíval se a uviděl v babiččině posteli
ležet vlka s velikým břichem. Hned ho napadlo, že vlk
spolkl babičku. Vešel tedy dovnitř a tesákem rozřízl
vlkovi břicho. Jak se podivil, když z něho s babičkou
vyskočila i Karkulka. Obě živé a zdravé. Potom nanosili
kamení, nasypali je vlkovi do břicha a břicho pořádně
zašili. Vlk se probudil a hned uháněl pryč.
Bylo mu ale těžko, proto se chtěl
napít ze studny. Když
se nakláněl nad vodu,
stáhlo ho kamení
dolů a již ho nikdo
nikdy neviděl.
.
maminka Karkulku za babičkou, aby jí zanesla dárky k narozeninám. Cesta k babiččině chaloupce vedla
hlubokým lesem a maminka Karkulce přikazovala: "Jdi rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj. A ne abys někde sešla z cesty, mohlo by se ti něco stát." Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Každou chvíli se zastavovala a odbíhala z cesty, aby natrhala pro babičku kytičku
lesních květů. V tom lese žil také
zlý vlk a ten začal Karkulku sledovat.
Brzy jí nadběhl, vynořil se před ní a ptal se: "Kam jdeš, Karkulko?" "K babičce," odpověděla Karkulka. "Nesují k narozeninám v košíku dárky. Má chaloupku tamhle za lesem." Jakmile to vlk uslyšel, odběhl, aby dorazil do babiččiny chaloupky dříve než Karkulka. Zaklepal na dveře chaloupky a babička se zeptala: "Kdo je to?" "To jsem já, Karkulka, nesu ti v košíku dárky k narozeninám," odpověděl jí tenkým hláskem vlk. Babička si myslela, že je to opravdu Karkulka.
Pustila vlka do chaloupky
a ten ji spolkl. Potom
si nasadil na čumák babiččiny brýle.
Vlezl si do její postele a přikryl se.
Za chvíli zaklepala Karkulka a vešla dovnitř.
Podívala se na vlka v posteli a podivila se: "Babičko,
ty máš ale velké uši."
"To abych tě lépe slyšela," řekl vlk.
"Ty máš ale velké oči, babičko,"
podivila se zase Karkulka.
A vlk odpověděl:
"To abych tě lépe viděla."
"Ty máš ale velkou pusu, babičko," podivila se Karkulka
potřetí a vlk řekl:
"To abych tě mohl lépe sníst." Vlk otevřel svoji tlamu
a Karkulku spolkl. Potom si znovu vlezl do postele
a usnul. Zanedlouho šel kolem myslivec a uslyšel z okna
hlasité chrápání. Podíval se a uviděl v babiččině posteli
ležet vlka s velikým břichem. Hned ho napadlo, že vlk
spolkl babičku. Vešel tedy dovnitř a tesákem rozřízl
vlkovi břicho. Jak se podivil, když z něho s babičkou
vyskočila i Karkulka. Obě živé a zdravé. Potom nanosili
kamení, nasypali je vlkovi do břicha a břicho pořádně
zašili. Vlk se probudil a hned uháněl pryč.
Bylo mu ale těžko, proto se chtěl
napít ze studny. Když
se nakláněl nad vodu,
stáhlo ho kamení
dolů a již ho nikdo
nikdy neviděl.
.
