Na dvoře jednoho hospodáře žili pes s kočičkou, kozel
s ovečkou a husa s kohoutkem. Jednou se zvířátka
vydala do světa na zkušenou. Večer se ocitla v lese
a nevěděla, jak z něho ven.
Pejsek navrhl, aby kohoutek vyletěl na nejvyšší strom a rozhlédl se, zda neuvidí nějaké světlo. Kohoutek vyletěl na vrcholek vysokého stromu a rozhlédl se kolem. Uviděl světlo, natáhl krk a zakokrhal: "Kikirikí, napravo se svítí." Zvířátka se vydala za světlem. Šťastně vyšla z lesa a hned uviděla chaloupku, ve které se svítilo. Když se zvířátka podívala oknem do chaloupky, velice se polekala. U stolu seděli loupežníci a právě se dělili o velkou hromadu peněz. Zvířátka se bála, zeje loupežníci chytí a zabijí. Tu se najednou kozel zvedl na zadní nohy. Vrazil do okna hlavu a ukázal loupežníkům svou bradatou tvář i s rohy. Loupežníci si mysleli, že si pro ně přišel sám čert. Nechali peníze na stole a strachem utekli.
Unavená zvířátka vešla do chaloupky a hledala si místo k odpočinku.
Kozel si vlezl do stodoly, protože rád hryzal klásky. Ovečka řekla: "Já mám ráda chládek, zůstanu v předsíni." Mlsná kočička si udělala pelíšek v kuchyni na peci. A pejsek, který rád kosti okusuje, si vlezl ve světnici pod stůl. Kohoutek si vyletěl na bidlo u kamen a husa zůstala na dvoře.
Loupežníci utekli do lesa, ale brzy se z leknutí vzpamatovali. Velice litovali peněz, které zanechali v chaloupce. Tuze rádi by věděli, co se s penězi stalo, ale vrátit se do chaloupky se báli. Nakonec se jeden z nich přece jen vydal na výzvědy. V chaloupce byla tma, a tak vešel do předsíně. V tu chvíli jej ovečka začala tlouct hlavou jako kladivem. Loupežník se polekal a utekl do světnice. Zde byl již připravený kohoutek se svým kokrháním "kikirikí" a pejsek se svým štěkáním "haf, haf, haf. Loupežník se obrátil, běžel do kuchyně, kde naň z pece skočila kočička s vytasenými drápky a celého ho poškrábala. Loupežník utekl na dvůr, ale tam již čekala husa a štípala jej do nohou. Loupežník nevěděl strachem co počít. Běžel do stodoly, kde jej kozel nabral na rohy, až mu kosti zapraštěly. Loupežník už na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Když přiběhl k ostatním, vypravoval jim, co hrozného jej potkalo: "Ach, moji milí bratři, do nejdelší smrti mne tam nikdo nedostane. Poslouchejte, jak se mi vedlo: V předsíni
do mě bednář zuřivě tloukl kladivem, ve světnici kdosi
křičel: Podej mi ho sem! a jiný přitakával: Tak, tak, tak.
V kuchyni mě švec sídlem do krve celého rozdrásal.
Na dvoře mě dohonil kovář a kleštěmi mě štípal. Ani
ve stodole nebylo pokoje. Sedlák mě popadl na vidle
a praštil se mnou o zem. Div jsem duši nevypustil. Radím
vám, abyste nechali peníze penězi a utekli, jako uteču já."
Loupežníci už na nic nečekali a udělali, co jim jejich
druh poradil.
Ráno se zvířátka rozdělila o peníze loupežníků
a vrátila se zase na hospodářův dvorek.
s ovečkou a husa s kohoutkem. Jednou se zvířátka
vydala do světa na zkušenou. Večer se ocitla v lese
a nevěděla, jak z něho ven.
Pejsek navrhl, aby kohoutek vyletěl na nejvyšší strom a rozhlédl se, zda neuvidí nějaké světlo. Kohoutek vyletěl na vrcholek vysokého stromu a rozhlédl se kolem. Uviděl světlo, natáhl krk a zakokrhal: "Kikirikí, napravo se svítí." Zvířátka se vydala za světlem. Šťastně vyšla z lesa a hned uviděla chaloupku, ve které se svítilo. Když se zvířátka podívala oknem do chaloupky, velice se polekala. U stolu seděli loupežníci a právě se dělili o velkou hromadu peněz. Zvířátka se bála, zeje loupežníci chytí a zabijí. Tu se najednou kozel zvedl na zadní nohy. Vrazil do okna hlavu a ukázal loupežníkům svou bradatou tvář i s rohy. Loupežníci si mysleli, že si pro ně přišel sám čert. Nechali peníze na stole a strachem utekli.
Unavená zvířátka vešla do chaloupky a hledala si místo k odpočinku.
Kozel si vlezl do stodoly, protože rád hryzal klásky. Ovečka řekla: "Já mám ráda chládek, zůstanu v předsíni." Mlsná kočička si udělala pelíšek v kuchyni na peci. A pejsek, který rád kosti okusuje, si vlezl ve světnici pod stůl. Kohoutek si vyletěl na bidlo u kamen a husa zůstala na dvoře.
Loupežníci utekli do lesa, ale brzy se z leknutí vzpamatovali. Velice litovali peněz, které zanechali v chaloupce. Tuze rádi by věděli, co se s penězi stalo, ale vrátit se do chaloupky se báli. Nakonec se jeden z nich přece jen vydal na výzvědy. V chaloupce byla tma, a tak vešel do předsíně. V tu chvíli jej ovečka začala tlouct hlavou jako kladivem. Loupežník se polekal a utekl do světnice. Zde byl již připravený kohoutek se svým kokrháním "kikirikí" a pejsek se svým štěkáním "haf, haf, haf. Loupežník se obrátil, běžel do kuchyně, kde naň z pece skočila kočička s vytasenými drápky a celého ho poškrábala. Loupežník utekl na dvůr, ale tam již čekala husa a štípala jej do nohou. Loupežník nevěděl strachem co počít. Běžel do stodoly, kde jej kozel nabral na rohy, až mu kosti zapraštěly. Loupežník už na nic nečekal a vzal nohy na ramena. Když přiběhl k ostatním, vypravoval jim, co hrozného jej potkalo: "Ach, moji milí bratři, do nejdelší smrti mne tam nikdo nedostane. Poslouchejte, jak se mi vedlo: V předsíni
do mě bednář zuřivě tloukl kladivem, ve světnici kdosi
křičel: Podej mi ho sem! a jiný přitakával: Tak, tak, tak.
V kuchyni mě švec sídlem do krve celého rozdrásal.
Na dvoře mě dohonil kovář a kleštěmi mě štípal. Ani
ve stodole nebylo pokoje. Sedlák mě popadl na vidle
a praštil se mnou o zem. Div jsem duši nevypustil. Radím
vám, abyste nechali peníze penězi a utekli, jako uteču já."
Loupežníci už na nic nečekali a udělali, co jim jejich
druh poradil.
Ráno se zvířátka rozdělila o peníze loupežníků
a vrátila se zase na hospodářův dvorek.
