
ak se ti dva vydali na dalekou cestu a za nedlouho k nim přišel věrný lišák a řekl: "To nejlepší sice už máš, ale k panně se Zlatého zámku patří i zlatý kůň." "Ale jak ho získám?" ptal se jinoch. "To ti hned řeknu," odvětil lišák: "nejprve přiveď králi, který tě poslal do Zlatého zámku, krásnou pannu. Bude radostí bez sebe a rád ti dá zlatého koně, aby sis ho odvedl. Ihned na něj vyskoč a se všemi se rukoudáním rozluč, nakonec s krásnou pannou a jak ji budeš držet, vytáhni ji k sobě na koně a uháněj odtamtud, co to půjde. Však tě nikdo nedohoní, aby ti ji vzal, neboť zlatý kůň běží rychleji než vítr." Princ to všechno šťastně vykonal a ujížděl s krásnou pannou na zlatém koni pryč. Lišák za nimi nezůstal pozadu a řekl: "Teď ti ještě pomohu ke zlatému ptáku. Když budeš v blízkosti zámku, kde mají zlatého ptáka, nechej pannu sesednout, já ti ji pohlídám. Potom jeď na zlatém koni na královský dvůr. Až ho uvidí, samou radostí ti hned přinesou zlatého ptáka. Jakmile budeš držet klec v rukou, tak ujížděj pryč." Když i tento úkol šťastně splnil, jel princ se svými poklady domů a lišák mu řekl: "Nyní mě musíš zaplatit za moje služby." "Co si přeješ?" zeptal se jinoch. "Jakmile přijedeme do lesa, tak mě zastřelíš a usekneš mi hlavu a tlapy." "To by bylo pěkné poděkování," zděsil se princ: "je zhola nemožné, abych něco takového učinil." Lišák řekl: "Když to nechceš udělat, tak tě musím opustit, ale před tím, než odejdu, dám ti ještě jednu dobrou radu. Před tímto tě varuji, nekupuj maso ze šibenice a nesedej si na okraj studny." S těmi slovy odběhl do lesa. Jinoch si pomyslil: "To bylo věru zvláštní zvíře, vedlo takové podivné řeči. Kdo by kupoval maso ze šibenice a chuť sedat si na okraj studny, ta na mne věru ještě nikdy nepřišla."

ak jel dál a cesta ho zavedla do té vsi, kde zůstávali jeho dva bratři. Vládlo tam velké pozdvižení a lidu srocení, a když se ptal, copak se to děje, dozvěděl se, že právě mají pověsit dva provinilce. A když přijel blíže, tu uviděl, že ti dva jsou jeho bratři, kteří ve vsi tropili jen rozličná lotrovství a všechno své jmění prohýřili. Ptal se, zda by je nemohl nějak vysvobodit. "Když za ně zaplatíte," řekli mu lidé: "ale proč byste, propánajána, dával svoje peníze za takové lumpy?" Ale princ se nerozmýšlel, za bratry zaplatil, a když byli tito zase volní, vydali se společně na cestu. Přišli do lesa, kde prve všichni potkali lišáka, a protože slunce pálilo a uvnitř byl pěkný chládek, tak ti dva bratři řekli: "Odpočineme si tu chvíli u té studny, najíme se a napijeme." Princ souhlasil, v hovoru se však zapomněl a netuše nic zlého, posadil se na okraj studny. Ale ti dva bratři ho shodili dolů, vzali pannu, koně a ptáka a vydali se domů k otci. "Neneseme jen zlatého ptáka," chvástali se doma: "také jsme si opatřili zlatého koně a pannu ze Zlatého zámku." To bylo radosti, ale světe div se! Ten kůň nic nejedl, pták nezpíval a panna jen seděla a plakala.

ejmladší bratr ale nezahynul. Ta studna byla naštěstí suchá a on padnul do měkkého mechu, aniž by se zranil, ale nedokázal vylézt ven. Také v této nouzi ho věrný lišák neopustil, přišel tam a spílal mu, že jeho rady opět neposlechl. "Ale já tě tu nenechám," řekl: "zase ti pomohu na denní světlo." Poručil mu, aby se chytil jeho ocasu a pevně se držel, a tak ho vytáhnul ven. "Ještě nejsi mimo nebezpečí," řekl lišák: "tvoji bratři si nebyli jisti tvojí smrtí a tak les obklíčili vojáci, kteří tě mají zabít, když tě uvidí." Seděl tam u cesty žebrák, se kterým si princ vyměnil šaty a tímto způsobem se dostal až na královský dvůr. Nikdo ho nepoznal, ale zlatý pták začal pojednou zpívat, zlatý kůň začal žrát a krásná panna ze Zlatého zámku ustala v pláči. Král se překvapeně zeptal: "Copak se stalo?" Tu panna pravila: "Já nevím, ale byla jsem tak smutná a nyní jsem šťastná. Je mi najednou veselo u srdce, jakoby měl přijít můj pravý ženich." A vyprávěla králi vše, co se stalo, ačkoliv oba bratři jí předtím vyhrožovali smrtí, jestli je prozradí. Král nechal svolat všechny lidi, kteří byli v zámku a tu přišel i nejmladší princ v žebráckém šatě, ale panna ho ihned poznala a padla mu kolem krku. Tu byli ti bezbožní bratři dopadeni a souzeni a on se ale oženil s krásnou pannou a zdědil celou říši.

jak se to mělo s ubohým lišákem? Za nějaký čas šel princ zase do lesa. Potkal lišáka a ten mu řekl: "Nyní máš vše, co sis jen mohl přát, ale moje trápení nemá konce a není v mé moci se osvobodit." A poznova ho úpěnlivě prosil, aby ho zastřelil, usekl mu hlavu a tlapy. A tak to princ udělal a sotva se tak stalo, tak se ten lišák proměnil v člověka a nebyl to nikdo jiný než bratr té princezny, který byl konečně vysvobozen od kouzla, které na něm leželo.

od té chvíle žili všichni šťastně a spokojeně až do konce svých dnů.