
Byl jeden velký krtek,který bydlel u chaloupky u lesa,celý život si budoval své cestičky,svůj labyrint.Velká hlavní chodba končila v pelíšku ukrytém pod kořeny vysokého dubu.Jednou si řekl,že by se měl podívat do světa.A tak se vydal na cestu.Putoval pod zemí,občas juknul ven co se kde děje,potkával i jiná zvířátka.Šel dlouho,celý podzim sledoval,jak se mění barva stromů i celé přírody a rozhodl se odpočinout si na nějaký čas u krásné chalupy plné dětí.Vytvořil si u ní nový pelíšek.Přišla zima a náš zvědavý krtek se šel kouknout na děti,jak lyžují,ubytoval se totiž přímo u horské chaloupky.Jenže z kyprého snížku se dostal na uklouzaný,udusaný,tvrdý a začal po něm plavat.Tu si ho všimli děti,byli vyjukané,co černého tu po sněhu válí sudy.Krtek se lekl a honem se chtěl schovat zpátky do svých cestiček,jenže to nešlo.Neměl tolik síly,aby se zahrabal.Najednou ho popadli ohromné ruce a stiskly,kolem nich samá hlavička dětí,koukali,smáli se,všichni si chtěli krtka pohladit.To bylo strachu a děsu.Jen co ho ta osůbka odnesla ke stromu blízko jeho pelíšku,zahrabal rukama a zmizel pod sněhem.Ani dětem nezamával.A řekl si,že se hned na jaře vydá zpátky domů,ke své chaloupce a svému stromu,kde mu v zimě nikdy nikdo neudupe sníh tak,že se pod něj nedostane